EXPEDICE SEYCHELY 2017 – první díl

Neustále se snažíme našim klientům dopřát to nejlepší ze světových lokalit, a pravidelně vyrážíme na průzkumné expedice. Tentokrát se náš tým vrátil ze Seychel, Galapág Indického oceánu. Bezpečno, přívětiví lidé, kokosové palmy, bílé pláže lemované oblými skalisky, až neskutečně nádherné moře. Skvělá místní kuchyně, stabilní teplý vítr bez velkých vln, obrovská rozmanitost organismů, skvělý servis všude, kde narazíte.  To jsou Seychely velmi zevrubně.

Legenda praví, že když Bůh začal tvořit Zemi, začalo mu být smutno, že si ráje mohou užívat jen andělé. Vzal tedy malý kousek nebe a položil ho na oceán. Nebe se náhle začalo rozrůstat, barvilo tmavý oceán do tyrkysových odstínů a všechna zvířata se přišla na ten zázrak podívat. Mnohá už tam zůstala. A tak vznikl malý kousek ráje na Zemi. Bylo to místo, kde se zastavil čas, a stojí dodnes. My jsme se rozhodli tato tvrzení poznat na vlastní kůži a s týmem Inspira jsme se vydali na průzkumnou plavbu po tomto kouzelném souostroví, kde se mnohá z těchto tvrzení potvrdila, ale i vyvrátila – Seychely totiž nejsou zdaleka tak objevené a turistické, jak se o nich tvrdí. A i tím získávají své neopakovatelné kouzlo.

LETEM SVĚTEM DO SAINTE ANNE BAY

Pečlivě sbaleni s kajakem místo zbytečných věcí v zavazadle, jsme na Seychely vyrazili ve čtvrtek večer, abychom se po dvou krátkých přestupech v Bělehradě a Abu Dhabí probudili po osmé ranní na Mahé. Rozhodnutí vzít s sebou kajak nám usnadnila firma TNP, která nám zapůjčila luxusní skládací pádla. Vyznavači seakajakářství dobře vědí, že na kvalitě a technickém provedení pádla velmi záleží.

Na Seychely lze využít i letů s jedním přestupem od Emirates, v tom případě máte jen jednu zastávku v Dubaji. Nebo letět s aerolinkami, jako jsou Air Seychelles nebo Etihad. Lodě se charterují jak na Mahé v Eden maríně, kde má hlavní slovo společnost Sun Sail, nebo je možnost přejet rychlým katamaránem Cat Coco na Praslin, kde operuje též známá charterová společnost Dream Yacht Charter. My jsme zvolili Praslin a naši oblíbenou DYC base.

Oproti běžným destinacím, kde jsme zvyklí si lodě půjčovat, nás přivítala domácí atmosféra malé kanceláře poblíž stejně malého mola, kde se pohupovalo několik katamaránů a pár jednotrupých plachetnic. Už při příjezdu nás naladila pohodová atmosféra díky vřelým úsměvům, celkovému klidu a pohodě, která, jak jsme později pochopili, panuje na všech ostrovech. Loď byla připravena několik hodin před plánovaným převzetím, a tak jsme měli dostatek času vše projít a zkontrolovat. Milým překvapením bylo zjištění, že ačkoli byla loď z roku 2011 a evidentně dlouhodobě v charteru, vše podstatné fungovalo a při technickém brífinku jsme byli ujištěni, že jakékoli závady v průběhu plavby operativně vyřeší buď na Praslinu, nebo v Mahé. Což jsme později, při výměně upadlého levého propeleru při přistávacím manévru, kvitovali s povděkem.

PRASLIN A OKOLÍ

Naše výprava začíná a vyplouváme na osm mil vzdálený ostrov La Digue. Po cestě ulovíme prvního tuňáka a už ráno se těšíme na večeři. Při obeplutí jižního cípu ostrova se náhle ztratí všechny značky bezpečných i nebezpečných vod z GPS. Je dobré mít na své první výpravě kapitána, který místní vody zná – ne každý dokáže rozpoznat bezpečné vody a vyhnout se mnohdy neviditelným reefům.

Kotvíme v kouzelné zátoce lemované oblými žulovými kameny a sněhově bílým pískem, ve kterém jsou s lehkou elegancí matky přírody zasazené kokosové palmy – Anse Cocos. Průzračná voda plná života, pobřeží jak z pohádky.

Odpoledne vyplouváme dále podél východního pobřeží La Digue a míjíme soukromé ostrovy Marianne a Félicité. Náš cíl je La Passe, přístav na La Digue. Užíváme si západu slunce, pečeme tuňáka a necháváme se ukolébat teplým vánkem z Indického oceánu.

Přestože je deštivo, vyrážíme na průzkum na kolech. Naše první zastávka je hned na nábřeží, kde lze vyměnit eura za rupie. Další zastávka je v baru u botanické zahrady, kde se na chvíli skrýváme před lijákem – exkurzí po ostrově nás provází tropický déšť, který občas mění cesty v kanoistické dráhy. Nadšení ale neopadá a po chvilce vyjíždíme dál, rozhodnuti dobýt vyhlídku pod vrcholem Nid d’Aigle, nejvyšší hory ostrova.

Na 1,5 km máme za sebou převýšení 270 m a i tvrdé povahy hledají místo, kam kolo zahodit a dál pokračovat po svých. Našli jsme ideální místo ve skrytu obřího balvanu a kakaovníků. Kola necháváme na místě a po dvaceti minutách výstupu nás vítá domorodý ovocný bar s úžasnou vyhlídkou na celé západní pobřeží, přístav a jihovýchodní pobřeží ostrova Praslin se zátokou Sainte Anne Bay.

Další naše cesta vedla vnitrozemím ostrova na jihovýchodní část pobřeží – na Petite Anse, Grand Anse a asi nejznámější pláž Seychel, Anse d’Argent. Projíždíme deštným pralesem a mezi obřími listy stromů prostupují sluneční paprsky. Atmosféra jako z pohádky. Postupně navštěvujeme Grand Anse, sousední Petite Anse a nejznámější Anse d’Argent. Procházíme mezi obřími žulovými balvany a vychutnáváme si atmosféru jedněch z nejhezčích pláží světa. V plážovém baru utrácíme 60 rupií za studené pivo a sledujeme, co se děje v polní kuchyni. Domorodci často své obří úlovky grilují na plátech cukrové třtiny a křídou na tabuli od oka střílí ceny bufetu „all you can eat“. Samozřejmě se do této hry zapojujeme a nemůžeme se dočkat výsledku.

Na La Digue ještě navštěvujeme továrnu na tradiční zpracování kokosového oleje. Odtud se lze dostat na pláž Anse d´Argent.

COCO ISLAND

Asi půlhodinová plavba nás zavede k známému malému ostrůvku Coco Island. Leží severně od Felicité, hloubky nejsou zmapované, opět je dobré být obezřetný a ideálně mít někoho, kdo oblast zná. Pár desítek metrů vám na kotvišti udělá mnoho – od náhlého závětří po bezpečný rádius v případě stočení větru, což se za ostrovy stává často. Vstup na Coco Island vybírají místní rangeři a stojí 200 rupií za osobu. Pod vodou vidíme manty, ryby všech možných barev, korály. Na pevnině, kromě zlatého písku a opět typických žulových balvanů, spatříme v kokosových palmách zavěšené kalony, různé druhy ptáků a celkově si připadáme jak na ostrově Robinsona Crusoa. Pomalu začínáme chápat původ legendy o Seychelách. A to ještě netušíme, co nás bude čekat na ostrově Curieuse a následně na Cousin.

CURIEUSE

NNáš další cíl byl ostrov Curieuse – národní park, ostrov želv obrovských a žraloků citronových. Pod lodí máme desítky, snad stovky ryb všech velikostí, včetně tak pětikilových tuňáků a žraloků. Je zde zakázán rybolov a všem nám cukají koutky. Druhý den ráno jeden člen týmu skáče do kajaku a vydává se, jak se patří, na průzkum. Po několika minutách vidíme kajak obrácený vzhůru, a za chvíli ho máme zpět na lodi. Jeden ze žraloků citronových skočil do lodi. Ne že by hrozilo nebezpečí napadení, ale uznáváme, že by to nikomu z nás taky dobře neudělalo. Nalíváme rum a připíjíme na jeho další zdravá léta. Na pobřeží nás doslova na každém kroku vítají želvy obrovské. Dělají jakoby nic, skoro si nás nevšimnou. Na Seychelách je druhé místo na světě, kde je možné želvy obrovské vidět volně žijící. Po asi dvouhodinovém průzkumu ostrova jsme se vrátili na loď a někteří z nás se vydali na průzkum mangrovů na kajaku. V mělčinách, s vodou takřka do pasu, je takové množství ryb, rejnoků a malých žraloků, že bychom potřebovali atlas nebo akvaristu.

ANSE VOLBERT, PRASLIN

Čerstvě po poledni se naloďujeme zpět na katamarán a vyrážíme z Curieuse na Praslin, do krásné zátoky Anse Volbert. Opět nás vítá křišťálově čistá voda, okolo korálové útesy (zde je opět dobré vědět hned na první dobrou, kde zakotvit a také bedlivě hlídat bezpečné vody – GPS ne vždy říká pravdu a můžete se dostat do úzkých, zvláště pokud kotvíte u ostrova Chauve Souris). Na dlouhé pláži podél milionových resortů vede příjemná cesta do vsi. Kousek od pláže rybáři tahají čerstvé úlovky. S trochou umění a znalostí místního prostředí lze uhandlovat slušnou cenu – za 150 rupií dvě ryby, ze kterých se pohodlně nasytí celá posádka.

Příboj s větrem sílí, a tak přes vlny přeskáčeme na dinghy až na loď. Večerní šaty jsou sice jak z miss mokré tričko, ale plácáme si high five, že jsme to zvládli. Zvedáme kotvy a vracíme se zpět na Curieuse – zátoka by měla být v tomto období severozápadního větru velmi dobře krytá, a také že ano. Pro jistotu vyvážíme druhou kotvu za záď a jde se vařit pod kotlem. Podél zátoky se z naší lodní kuchyně line vůně čerstvě pečené ryby na tropickém ovoci a basmati rýži s mangem. Po večeři nezbytný rum punch jako digestiv a do kajut.

VALLE DE MAI, UNESCO na Mahé

Další zastávkou na ostrově Praslin bylo legendární Vallée de Mai – botanická zahrada zapsaná v UNESCO, kde roste například legendární kokos coco de mer. Jedeme autobusem, který nás vysadí prakticky hned před zahradou. Vstup za 350 rupií opět stojí za to. Celé místo má neopakovatelnou atmosféru, mezi obřími tropickými rostlinami si připadáme jako mravenci. Všechny palmy, které plodí coco de mer, jsou opatřeny číslem a písmenem a tím i zaevidovány.

V chladném potoce jsou sladkovodní raci, v korunách stromů zpívají papoušci. Když máte štěstí, uvidíte opět kalony zavěšené na větvích palem. Nikde na zemi žádný kokos neuvidíte – jen na recepci nebo v korunách palem. Kokos si můžete zakoupit za 5000 rupií, což vychází na 10 000 Kč. Je to endemit, největší semeno na světě a jinde ho nespatříte.

ZTRACENÝ RÁJ

Největší překvapení Seychel – ostrov Cousin. Za 500 rupií na osobu vás převeze místní mladík na svém člunu až na pláž, tam si vás odchytí místní ranger a zároveň průvodce a začne vás po ostrově provázet. V tu chvíli nestačíte žasnout. Nejprve se tváříme kysele. Máme s sebou biologa, horolezce, geodeta, námořníka… snad si umíme ztroskotat sami, ne? Ale vzápětí jsme okouzleni jeho empatií, klidným a vřelým hlasem, který nás vítá bez přehánění na Galapágách Indického oceánu. Zná zde doslova každý kout a každé zvíře.

Spousta ještěrek, gekonů a dalších druhů plazů. Mnohonožky a náhle – opět želvy obrovské. Je zde jeden exemplář, jmenuje se George – říkají mu táta a je mu už 175 let. Ten asi pamatuje. Ale vzápětí se dozvíme, že byl převezen z ostrova Aride sem, pod dohled. Možná je to rozumné, známe se… lidstvo. V kořenech stromů se právě klubou malí tropičtí ptáci. Všude okolo je nespočet druhů fregatek a vůbec, celkově tento ostrov stahuje srdce. Je horko, komáři štípou, tak naše posádka skáče do vln horkého oceánu. Plážový písek je sněhově bílý, práškovitý – daly by se s ním cukrovat buchty, jak trefně prohlásila Maruška, jedna z ozdob naší výpravy. Po dvou hodinách se se slzami v očích loučíme s tímto rájem a jednohlasně přikyvujeme, jak je dobře, že je tento ostrov tak nenápadně skrytý před světem.

Po dvou hodinách se se slzami v očích loučíme s tímto unikátním nenápadným ostrůvkem a vyplouváme objevit nový svět – mýty opředený, tajuplný ostrov Silhouette.

Pokračování reportáže ZDE